Investiční banka Barclays upravila svůj postoj ke globálním akciovým trhům a rozhodla se zůstat věrná americkým růstovým akciím, zatímco v Evropě se více soustředí na akcie malých kapitalizací. Tento přístup vychází z detailní analýzy regionálních rozdílů v makroekonomickém prostředí, měnových trendech i v samotné ziskovosti firem. Stratégové banky pod vedením Venu Krishny uvádějí, že zatímco USA těží z robustního růstu zisků technologických společností, Evropa nabízí atraktivní příležitosti v segmentu menších firem s domácím zaměřením.
V USA zůstává hlavní strategií Barclays upřednostnění růstových akcií před hodnotovými. Tato preference se zakládá především na silné ziskové dynamice v technologickém sektoru. Podle banky by mělo ve druhém čtvrtletí dojít ke 15% nárůstu zisků na akcii (EPS) v technologických firmách, zatímco zbytek indexu S&P 500 se má potýkat s poklesem EPS o 2 %. Tento rozdíl ještě více zvýrazňuje atraktivitu růstových titulů, které již v minulém čtvrtletí překonaly hodnotové akcie s největším náskokem za posledních 25 let. Hlavními důvody byly slabší dolar a zmírnění makroekonomických rizik.
Barclays však upozorňuje, že „rozšíření“ zůstává klíčovým rizikem – tedy obava, že se pozitivní výkon soustřeďuje jen do úzké skupiny největších titulů, zatímco širší trh zaostává. Tato koncentrace zisků může v budoucnu znamenat zvýšenou volatilitu nebo citlivost na negativní zprávy.
Na evropských trzích je přístup Barclays poněkud odlišný. Banka zůstává neutrální vůči růstovým i hodnotovým akciím, protože krátkodobé technické indikátory ukazují na napjaté tržní podmínky, a to i přes poměrně solidní fundamentální základy. Stratégové přitom upozorňují na nesoulad mezi makroekonomickými daty a tržními reakcemi, což omezuje jasnou predikci vývoje.
Barclays proto přesouvá pozornost k malým evropským společnostem, které podle ní nabízejí lepší růstový potenciál. Tyto firmy označuje za „levné, cyklické a domácí“, a argumentuje tím, že těží z několika podpůrných faktorů: silnějšího růstu zisků, příznivého vývoje měny a přitažlivého ocenění. Zajímavé je, že pozitivní vliv silnějšího eura se ještě plně neprojevil v cenách malých firem, což vytváří určitý „polštář“ pro případ, že by měna opět oslabila. To by přineslo další výhodu právě těmto domácím společnostem s nižší expozicí vůči exportu.
Dalším faktorem, který Barclays zohledňuje, je pozice investorů. Podle aktuálních dat jsou pozice v evropských malých firmách vyvážené, a příliv nového kapitálu signalizuje rostoucí zájem investorů, aniž by se trh dostal do stavu euforie. To přispívá k lepší stabilitě a může pomoci udržet pozitivní trend i při výkyvech na globálních trzích.
V hodnocení investičních faktorů Barclays přistupuje k kvalitě s rozdílným postojem: v USA zůstává neutrální, a to kvůli vysokým valuacím a oslabujícím rozvahám firem. V Evropě je naopak výhled pozitivní, protože tamní společnosti mají nízkou koncentraci, atraktivní ocenění a silný exportní profil, což je výhodné v prostředí, kde odeznívají rizika obchodních válek a cel.
Pokud jde o volatilitu, Barclays zůstává opatrná. Akcie s vysokou volatilitou jsou v obou regionech vnímány negativně – v USA kvůli nízké kvalitě a předraženosti, v Evropě kvůli tomu, že výhody nízké volatility už byly započítány v cenách, což omezuje další růstový prostor.
Stejně tak výnosové akcie (tzv. dividendové) zůstávají mimo investiční přízeň banky. Barclays poukazuje na to, že tyto akcie jsou často nadměrně koncentrované a v posledních měsících překonaly fundamentální realitu, například v důsledku růstu cen ropy. Proto banka doporučuje obezřetnost i v této kategorii.
Závěrem lze říci, že Barclays aplikuje diferencovanou investiční strategii – v USA nadále věří silným technologickým titulům a stabilním gigantům, zatímco v Evropě hledá podhodnocené příležitosti mezi malými domácími firmami, které mohou těžit z měnových výhod a zlepšujícího se ekonomického prostředí.
Vous ne pouvez pas agir seul. Kevin Warsh l’a appris par l’expérience : le président de la Federal Reserve peut souhaiter des baisses de taux, mais le Board of Governors n’est pas obligé de le suivre. « Il a un board of governors qui peut se montrer un peu hostile », a reconnu Donald Trump, habituellement généreux en éloges envers son protégé.
Les remarques du président coïncident avec une nouvelle division parmi les stratégistes de devises : certains estiment que le dollar américain est suracheté ; d’autres le considèrent comme l’actif principal du second semestre. Credit Agricole, Morgan Stanley, TD Securities et Eurizon SLJ Capital se démarquent du consensus. À leurs yeux, les spéculateurs ont tiré tout ce qu’ils pouvaient du rallye du billet vert : les positions longues sur le billet vert sont à leur plus haut niveau depuis un an et demi.
Dynamiques des positions spéculatives sur le dollar américain
« Le dollar semble suracheté et surévalué, et la Fed pourrait ne pas être aussi “hawkish” que ne le prévoient les marchés de taux », souligne Credit Agricole. Cependant, la plupart des banques ne partagent pas cet avis. JPMorgan, Bank of America, Goldman Sachs et HSBC continuent de parier sur la vigueur du dollar, et HSBC a qualifié le pari contre le billet vert de l’une des plus grandes erreurs de la seconde moitié de l’année.
En réalité, le débat porte moins sur les fondamentaux que sur la part de hausse déjà intégrée dans les cours. Les sceptiques ne nient pas la force du dollar — ils estiment simplement que le marché l’a déjà anticipée alors que la Fed se prépare à marquer une pause.
Les statistiques sur l’emploi ajoutent de l’huile sur le feu. L’économie américaine n’a créé que 57 000 emplois en mai, contre 115 000 attendus, tandis que le chômage est tombé à 4,2 % — mais uniquement parce que la population active s’est réduite, et non en raison des embauches. La moyenne sur six mois, à 92 000, reste néanmoins proche des meilleurs niveaux de ces deux dernières années, si bien que les « hawks » et les « doves » de la Fed tirent des conclusions très différentes à partir des mêmes chiffres.
Dans le même temps, la Maison-Blanche intensifie la pression sur l’indépendance de la banque centrale. La Cour suprême a autorisé Lisa Cook à rester au Board of Governors malgré les tentatives de Trump de la démettre. Par ailleurs, le conseiller Kevin Hassett a critiqué Jerome Powell pour son refus de quitter la Federal Reserve.
L’euro, lui, observe le cirque depuis la touche et n’est guère pressé de célébrer quoi que ce soit. Le différentiel de taux d’intérêt entre la BCE et la Fed reste en faveur du dollar, et la faiblesse des données en zone euro ne donne aucune marge de manœuvre autonome à la monnaie unique. La paire EUR/USD progresse non pas grâce à la vigueur propre de l’euro, mais en raison des doutes entourant le billet vert.
Pour EUR/USD, toute cette discorde implique une chose : tant que Washington se déchire en interne, la paire de devises ne peut s’appuyer ni sur une rhétorique clairement « hawkish » ni sur une rhétorique clairement « dovish ». La reprise de la baisse du dollar reprendra-t-elle au second semestre de l’année ?
D’un point de vue technique, sur le graphique quotidien, EUR/USD est en train de retracer une figure de retournement 1–2–3. Les positions longues ouvertes à partir de 1,1375 peuvent être renforcées si la paire parvient à franchir avec succès la résistance pivot à 1,1475. Les objectifs se situent à 1,1540 et 1,1620 — le premier correspondant à la juste valeur.
QUICK LINKS
Contactez-nous 
